Jak si zkrátit cestu ve vlaku?
Je brzo ráno a zrovna si to mířím do Prahy. Jedu na Dribbble Meetup v STRV a krom toho se chci ještě podívat po Praze a potkat s přáteli. Sedím si tak ve vlaku a říkám si, že bych mohl napsat něco o tom, jak se mi změnil život po pár měsících na volné noze a co takový junior freelancer prožívá. Protože nebýt freelancer, tak v tom vlaku nesedím!
Co třeba začít tím, proč jsem se vůbec freelancerem stal?
Pracoval jsem jako grafik v agentuře. Plnil jsem si sen. Měli jsme skvělý kolektiv. Dělal jsem práci, co mě baví. Zdokonaloval se v ní a ještě za to dostával zaplaceno. Dva roky to bylo super, ale potom jsem se dostal do momentu, kdy práce, kterou tak miluji, mě přestávala bavit. A to jsem doopravdy nechtěl. Stagnace, snižování kvality, rozpadající se kolektiv, rozdílné hodnoty. To vše mě nutilo každý den přemýšlet, jestli mi to ještě dává smysl. Toxický hate byl téměř denním chlebem a to je to poslední znamení, že je něco špatně a přišel čas se rozloučit. Teď ještě opomíjím takové ty povinnosti jako je dovolená, kterou si „musíte“ plánovat a dokonce byste si ji i měli vybrat. Podivování se nad tím, proč chodím v neděli do práce, když mi to nikdo nezaplatí. „Volná nebo flexibilní pracovní doba” Nechápu, kdo tento termín vymyslel a proč je skoro v každém inzerátu. Ve skutečnosti je regulován jako všechny ostatní „benefity“. To už asi vnímá každý jinak. Abych to zkrátil, potřeboval jsem změnu a svoboda freelancera mi byla nejblíže.